zakrslí králíci od lesa

SUSSANNAH MISS JIHU

plemeno - jorkšírský teriér

datum narození - 11.10.2002

rodiče - Henrieta Miss Jihu CS x Quipi Trapani di Nero

 

Naše malá Sussannach nebo-li Zuzanka je můj první jorkšírek, který se zabydlel už po našem přestěhování do Kojatína. Úplně první fenečka jorkšírka se dožila čtrnácti let a po tom co od nás odešla mi bylo po jorkšírkovi smutno. Asi je pravda, že jakmile si člověk oblíbí jedno plemeno, už ho jen tak neopustí.

Malou Zuzanku jsem dostala k svátku a byl to opravdu krásný dárek, který jsem nečekala. Jelikož mám svátek v prosinci, sehnat štěňátko nebylo zrovna jednoduché, ale mamka to přes všechny trable dokázala a opravdu to bylo velké překvapení. Zuzanka byla od mala takový uzlíček nervů a dlouho se bála všeho a všech. Do dneška je to takový uzlík, který se při sebemenší změně třepe a kňourá. Ale miluje návštěvy, teplou postel a je to prostě MŮJ PES!! Je to takový závisláček, takže jakmile někam odjedu, Zuzanka zabere mou postel a z pokoje vychází pouze v případě venčení nebo krmení. Nedám na naši malou Zuzanku dopustit.

Je to kamarádka s velkým K a opravdu má to pravé věrné psí srdce!

   tyto dvě fotečky fenka Gvendolína

  

GITA

plemeno - jorkšírský teriér

datum narození - 4.4.2008

Rodiče - Sussannach Miss Jihu x Rambo

 

Jak jste asi pochopili, malá Gita je dcerka naší Zuzanky. Zuzanku jsme připouštěli jen jednou aby si vyzkoušela jaké to je být mámou. Ve vrhu měla 3 fenečky no a jak už to tak bývá, aspoň jedna zůstala doma.

Malá Gita je opravdu prcek, který na rozdíl od mámy vypadá jako pravý jorkšírek. Krásně jí stojí obě ouška, je malinká a vzteklá. :o)

Bylo to první štěňátko a jelikož Zuzka nevěděla co si s tím má počít, nechala malou Gitu jen tak ležet a odešla. Pomohla jsem malou očistit a proto jsem k ní od mala měla prostě jiný postoj. Byla nejmenší z vrhu a jak už jsem říkala už od mala byla neuvěřitelně vzteklá. Nikdy neměla snahu nikoho kousnout, ale vrčí skoro pořád. Moje kamarádka říká, že je na baterky a pozná se to vždycky, když ji člověk vezme do náruče, protože okamžitě vrčí. Člověk by to do toho andělského výrazu neřekla, ale je to lovec a ničitel.

Už jako pětitýdenní štěně nám ještě se svou sestrou Gvendolínou úplně oškubaly 2 slepice, takže jsme věděli, že teriér se nezapře. Neustále se vrtá v hnoji, loví myši a když ji to zmůže, odpadne u krbu a blaženě vzhlíží do ohně. Je to takové naše chřestítko, které se zlobí už ze zásady,ale je to spíš z opatrnosti než že by se opravdu zlobila.

 

 

ROKY

plemeno - německý ovčák

datum narození - 3.8.1998

 

Roky je veterán, který si svoje nejlepší roky odpracoval ve vojenské službě. Původně měl být utracen, ale všechno se mění a tak to nakonec dopadlo tak, že Roky je u nás. Když k nám přišel, opravdu s ním nebylo lehké pořízení a mohl k němu pouze táta jako jeho nový pán.

Byl to opravdu velice přísný hlídač a seznamoval se s námi postupně. Dneska už je to mazlík jako všichni ostatní a teď na stará kolena dostal svůj nový pelíšek, ze kterého nevyleze pokud to není bezpodmínečně nutné. Miluje piškoty, drbání na břiše a je šťastný, že už nemusí pořád jen někoho kousat. Je to opravdu úžasný pes, který se prostě jen minul povoláním. Zjistil, že lidi jsou různí a že ne vždycky se do nich musí zakusovat a vypadá to, že mu to opravdu vyhovuje. Dneska už je to důchodce, zlobí ho klouby a už to prostě není žádný mladík, ale důchodu si užívá s plným nasazením a i když ho naše smečka malých fenek pořád terorizují, má nesmírnou trpělivost i když ho potvory vyženou i od plné misky masa.

    

 

TEREZKA

plemeno - jorkširský teriér

datum narození - červen 2007

 

Terezka je pejsek, se kterým jsme taky vůbec nepočítali. Je od stejných pánů jako Roky a její panička si ji kupovala jako čistokrevného jorkšíra. Podle mě tak úplně čistá není, ale nám to rozhodně nevadí. Dostala se k nám asi v půl roce, protože její panička si ji sice pořídila, ale neměla na ni čas, takže Terezka bydlela v kotci se služebními psi a opravdu to asi to pravé nebylo.

Když k nám přišla, byla to šíleně chlupatá a neudržovaná koule chlupů, která se děsila lidí. Asi měla opravdu tvrdou školu života, protože ještě dnes, když už zjistila, že lidi do ní nekopou, nikdo ji nebije a má svou misku i pelíšek jí zůstal respekt, kterého už se asi nezbaví. Stačí jen rychlejší pohyb směrem kní a Terezka spustí jekot jako kdyby jí člověk lámal nohu.

Ale dneska už je to opravdový mazel a někdy umí být až moc dotěrná. Návštěvy vítá jako první, skáče metr do výšky a cení zuby a kýchá. Je to její způsob vítání. Někdo se jí bojí, když vidí vyceněné zuby, ale Terezka se prostě dusí radostí, že k nám někdo přišel. Je úžasně chytrá a je vděčná, když ji člověk prostě jen pohladí a chová se k ní slušně. Jsem moc ráda, že je u nás.

 

 

 

KAČENKA

plemeno - papilon

datum narození - březen 2004

 

Kačenka je také zachráněnec, se kterým jsme původně nepočítali.

Kačenku jsme dovezli z útulku, kam přišla po tom co odchovala jeden vrh štěňat. Nestojí jí jedno ouško, takže nebyla až tak vhodná do chovu, tak skončila v útulku. Původně jsme ji brali pro naši babičku, která o pejska přišla, ale babička se rozhodla, že když se nechová stejně jako pejsek před tím, že psa nechce. Nezbylo nic jiného než si nechat Kačenku doma, protože babička si nedala vysvětlit, že stejný pes už prostě nikdy nebude.

Když k nám Kačenka přišla, byla tak vyvedená z míry z toho, že má svůj pelíšek a svou misku, že si do něj nosila úúúplně všechno. Když někdo něco hledal, vždycky to bespečně našel u Kačenky v pelíšku. Ponošky, části odpadkového koše, boty, cigarety, zapalovače, hřebeny… Prostě hromada všeho a na tom všem blaženě ležící Kačenka, hrdá nato co všechno našla. 

Byla asi zvyklá na krmení stylem, kdo si co urve to má a tak ze začátku hltala úplně všechno a když se naše ostatní fenky ofrfovaly nad granulemi nebo něčím jiným, Kačenka dožírala zbytky úplně po všech. Proto vypadá tak jak vypadá. Nikdo nám neřekl, že je Kačenka kastrovaná a tak už se jí prostě nepodařilo zhubnout a je to takový cvalík.

Je to opravdu ten nejhodnější a nejvděčnější pes na světě a od lidí si nechá úplně všechno líbit. Miluje běhání po venku, vyhřívání se na sluníčku a u krbu, statečně honí poníky a za největší laskominu považuje list čínského zelí.

Je to taková naše popleta, která stojí opravdu jen o slušné slovo a kousek něčeho dobrého. Od domu se nehne ani na krok a cizím lidem nedůvěřuje.

   

 

LA PAJDA

plemeno - kříženec

datum narození - leden 2000

rodiče - matka slovenský kopov, otec jezevčík

 

Naše jezevčice má opravdu hodně jmen. Doma jí říkáme Pajda, Liduška, Ludmila… Ale slyší takřka na všechno a přijde vždycky. :o)

Pajda už je dáma v letech, která má ráda svůj klid a pohodlí, ale přes to se občas chová jako štěně. I když doma vypadá jako nevinný andílek, který by ani mouše neublížil, zdání klame. Je to lovec celým svým srdcem a někdy je s ní těžké pořízení. Pochopila, že slepice a králíci jsou domácí a ti, že se neloví, ale když může jít s tátou do lesa na posed, je i ve svém věku nejblaženější tvor. Doma samozřejmě loví myši a když má snést, že se tady volně pohybuje papoušek, dá jí opravdu hodně přemáhání aby ho zvládla přehlížet.

Liduška je velice chytrá a někdy si až říkám, kde se to v ní všechno bere. Je bezvadný hlídač, ale když k nám přijde návštěva, nejraději by všem olízala i krční mandle. Odchovala dva krásné vrhy štěňátek a i jako máma byla velice zodpovědná. Dokonce si adoptovala i Zuzančiny prcky, když už to Zuzanku přestalo bavit. Zuska si totiž odsloužila jen to nejnutnější a pak už si řekla, že to není její starost. Pajda ovšem nezaváhala a prcků se ujala aby se měli ke komu tulit, koho kousat a o koho se hřát.

Je to opravdu pes na pravém místě a za člověka by obětovala všechno.